Vinobraní

Česká republika je nejen světově proslulým producentem piva, ale řadí se také mezi světové špičky v produkci vína. Kde se u nás vzalo a jak se vyvíjela tradice vinobraní ?

Víno hrálo vždy obrovskou roli ve všech kulturách na světě. Byla náboženským symbolem, oceňovaným uměním, vzácným zbožím a samozřejmě chlouba jakékoliv kultury. Dnes nikdo neví, kdy poprvé se zpracování vína objevilo, ale první skutečně dochovaný počátek můžeme zaznamenat na našem území ve 3. století, kdy nám ho přivezli Římané.

Rozvoj vinařství u nás nastal až s příchodem křesťanství, kdy se o něj mniši starali. Do samotných Čech ho v 9. století přivezla sv. Ludmila z Francie a za císaře Karla IV dosáhlo vinařství obřího rozmachu a vydobylo si díky svému francouzskému původu obrovský věhlas. Samotný císař Karel IV. dokonce víno osvobodil od veškerých daní.

Během staletí se samozřejmě vyvinulo mnoho tradic a pověr s ním spojené – například tzv. „Zarážení hory“, to byla doba, kdy zbývalo pár dní do sklizně a nikdo nesměl do vinohrad vstoupit, aby víno neukradl. Dohlíželi na to hlídači, tzv. hotaři. I přes vývoj technologií, která práci usnadňuje, samozřejmě přetrvávají původní římské tradice i u nás. Historicky přinesly církevní řády rozvoj vinařství a přinesly i tehdejší technologie. Dnes se už používají nerezové materiály a moderní technologie, ale nejlepší víno se stejně dělá v dřevěných sudech, které se od dob keltů v podstatě nezměnilo.

Věhlasné sklepy jsou kapitolou samy o sobě – umět ho vybudovat není jen tak – musí držet ideál 13 stupňů, aby mohlo víno více dýchat tzv. přes zátku. Víno jinak vysychá. Magická alchymie tvaru láhví, sklonu, materiálu sudů nebo zátek, doba, světlo, vlhkost sklepu to vše mocně závisí na výsledku vína.

Typické mladé víno je u nás svatomartinské, ale především burčák. Na burčáku si pochutnáme u nás v Čechách, na Moravě a v Rakousku. Pije se jenom zde zkvašený mošt. Je to alkoholický nápoj získávaný částečným zkvašením bílých hroznů. Vzniká jako meziprodukt při výrobě vína, který bývá k dispozici jen po několik málo dnů po začátku kvašení. Kvalitní burčák by měl mít žlutou barvu, měl by být mírně kalný. Existuje také burčák vyráběný z červených hroznů, ovšem na trhu je těžko k sehnání, téměř se v prodeji nevyskytuje. Zákon o Evropské unii určil burčáku přísná pravidla, a proto se smí vyrábět pouze z letošních a českých hroznů, prodávat se může pouze od počátku srpna do konce listopadu. Je to jeden z mála produktů, které nejsou ve světě příliš známé.

Ať už je klasické vinobraní dnes v podstatě komerční záležitostí, pointa zůstává stále stejná poděkování přírodě za úrodu a také konečně oddych po pořádné práci, jen si zkuste představit, co vše muselo být za dřinu, než se k vám víno dostalo na stůl. Vinobraní se pořádá na podzim, při sklizni révy a ve všech větších městech s vinařskou tradicí, nejen v tradičních oblastech na Moravě jako Znojemsko nebo Pálava, ale i v Čechách. Zejména v Litoměřicích, Mělníku, Roudnici nad Labem nebo Velkých Žernosekách. Samozřejmostí jsou i tradice v Praze. Akce je většinou spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína a burčáku. Ale samozřejmě díky podzimu se vše již barví do krásných žlutých tónů a tak počasí láka i pro návštěvu přírody. Najděte si nejbližší vinobraní a užijte si tyto vzácné chvíle

Zdroj obrázků www.pexels.com